na Blog.cz

...

Chtěla jsem na úvod tohoto článku přihodit něco poetického, zasněného, několik lyrických vět o mých pocitech.. ale myslím, že za vygumovanou hlavu budou dost hovořit i ty tři tečky.

Na blogu mi nastalo ticho. Nebylo by to proto, že bych na něj nic dávat nechtěla, ale hlavně z toho důvodu, že na něj nebylo CO dávat. Nastal problém s organizací času, rozložení aktivit, nepořádkem na stole znemožňujícím jakoukoli práci, (deset řádků dalších vytáček) a stalo se, že jsem na kreslící potřeby dlouhou dobu nesáhla. Od posledního článku ani špičkou nehtu.

Přesto všechno jsem si však našla chvilku na to, abych něco stvořila. Pastelky však tlejí ve svých přihrádkách i nadále, nemějte obavy. Technika, do které jsem se pustila, je digitální malba. Stalo se, že se mi pod ruku dostal díky mému drahému druhovi tablet. A ráda bych se na tomto takřka neaktivním blogu pochlubila s výsledkem.

Mě prostě baví dělat oči a draky! :)

Katanga je městské stvoření. Zatím jsem neměla moc možností tento fakt propagovat, ale je to pravda. Ačkoli miluji lesy (zvláště na podzim) a rozoraná pole, bez těch obytných krabic, přeplněných popelnic, oranžových světel a hnusu v ovzduší bych nemohla žít. Jedinkráte v životě jsem zkoušela žít na vesnici u pole a lesa (mimo tábory a posezení s přáteli) a dobu žní ty mé alergie prostě nezvládly. Navíc jsem na tu krátkou dobu přišla o veškerá dobrodružství, jaké mi přináší naše Ostravské sídliště. Patřím prostě do města.

V kreslení ke mě náhle přišlo městské období, ačkoli pojato poněkud svérázněji a steampunkověji. Také jsem si chtěla vyzkoušet propracovanější pozadí, než jaké jsem kreslila doposud. Když jsem tyto dva faktory spojila navíc s tím, že jsem si už dlouho chtěla nakreslit svou kočkodračí podobiznu, vznikla mi tím zábava na několik dlouhých hodin, které se protáhly do dnů a ke které bych se ráda brzy vrátila.

Ještě se na moment pozastavím u své podobizny. Není to ještě finální verze, ještě na ni budu dolaďovat některé detaily. Nejspíše změním tvar čumáčku, upravím účes, zdokonalím šperky... Holt drobnosti, které však ukážu v některém z budoucích článků.

Technika: Pastelky na A4

Prosinec a leden se staly měsíci, kdy se Katanga ztratila z blogu a z kreslícího povědomí i sama před sebou. Na kreslení nebyl příliš čas, energie a pokorně se přiznám, že ani ta chuť. To je tak, když jste studentem oktávy, musíte se přihlásit k maturitě, musíte si vybírat vysokou školu, jako studenti nejvyššího ročníku střední školy musíte excelentně umět na všechny předměty, a když si dovolíte týden chybět kvůli nemoci, další dva týdny to doháníte. Sečteno a podtrženo, z Katangy byla aspoň na ty dva měsíce pilná studentka.

Přestože jsem tužku do rukou příliš nebrala, během té hluché doby se kolem mne odehrálo několik událostí spojených s mým amatérským výtvarničením.

Tak kupříkladu má Láska k barvě Luny se stala na Projektu Ilustrace dílem měsíce. Je to mé již třetí dílo měsíce na těchto stránkách (Po Dvanáctinohém zátiší a Zapálení svíček) a velice mě to těší. Nepřipadám si, že bych patřila do nějakého nadprůměru, takže takový úspěch vždy zahřeje u srdce. Jen mne trochu mrzí, že jsem prošvihla prosincové téma, a to kreslení písně, neb na to si brousím drápky už dlouho.

Shodou náhod a toho, že učitelský sbor naší školy je jedna velká pavlač, jsem se dostala do školního časopisu Kačka. Tato částečně studentská aktivita u nás na škole vychází jednou měsíčně a obsahuje rubriku o uměleckých talentech naší školy. A ač se schovávám, přišli na mě. Zodpověděla jsem pár otázek, dodala několik obrázků, jako např. Femoriana, Přízrak tří slepých koček a Cizopasníka a udělala menší reklamu svým oblíbeným ilustrátorům, jako jsou Paul Kidby, Dragarta, Ajinak či Lenka Šimečková.

A poslední událost, se kterou bych se chtěla podělit, je, že po objevení několika skvělých papírnictví na opačném konci Ostravy finančně krvácím. Naštěstí mi přítel ještě neukázal největší papírnictví v Praze, to už by byl můj konec.

Poslední návštěva Koh-i-nooru mi přinesla nový skicák a černé pastelky, kterých není nikdy dost, takže jsem se pustila do rozkreslování ruky. Začala jsem si vymýšlet, jak přesně by měla vypadat má kreslená podoba, můj tzv. charakter. A na to jsem potřebovala nakreslit několik dračích čeníšků.

Žel jde dost poznat na flecích okolo, že byli kresleni poněkud v bojových podmínkách. Díky přepravě skicáku do Brna a zpět do Ostravy se mi poněkud ušmudlal papír. O pádu na podlahu vlaku a skladování pod vrstvou.. vrstev se raději podrobně nerozepisuji.

Ten první je více drak než jakýkoli drak, jakého jsem kdy nakreslila. A ano, stále má roztomilý kukuč. Já asi ani jiné neumím.

Druhý dráček už se pomalu začíná blížit mé představě kočkodračice Katangy. Je bez křídel, má kočičí ouška, vousky a ďolíček v úsměvu. Na to, jaká bude výsledná podoba mé vrnící maličkosti si však budete muset ještě počkat. Pravděpodobně do příštího článku.

A mimochodem do budoucna se můžete těšit na ztvárnění další postavy z Podmoří od Terezy Matouškové. Již mám docela jasnou představu, už ji jen hodit na papír. Která postavička to jen bude..? :)